Chtěl bych poděkovat Pavlu Jeřábkovi a Danielu Královi za jejich ochotu spolupracovat. :-) Zároveň bych chtěl vyzvat všechny, kteří sem chodíte a kteří jste viděli GN'R v Praze před 2 lety - podělte se o své zážitky! Stačí mi jen napsat na mail a obratem pošlu otázky.
Příjemné čtení v chladném dubnovém dešti. :-)

Honzo, perfektní nápad tahle anketa, je vidět, že jsi třída. Když čtu odpovědi jednotlivých FUNS, je vidět, jak se GNR dokázaly lidem dostat pod kůži. Znovu musím konstatovat, že ty a DAVE F. jste borci, kteří jdou do toho srdcem a moc vám děkuju, že děláte to co děláte. Stránky vás obou jsou pro mě opravdová lahůdka, kterou si moc rád vychutnávám. A jsem ještě radši, že tenhle názor nemám jen já, ale i jiný lidi a že vůbec tady ty lidi, co jim v krvi proudí pistole a růže jsou a našli si cestu na vaše stránky. Jinak já slyšel poprvé GNR v létě roku 1989, konkrétně skladbu Sweet child o´mine. Na ten moment nikdy nezapomenu, protože se mnou to poslouchalo a vlastně poprvé slyšelo GNR několik desítek lidí a z toho bylo hodně našich tehdejších ,,sovětských přátel". Dodnes si pamatuju jejich tváře, tohle oni prostě neznali, koneckonců já do té doby také ne. Dodnes děkuju osudu, že mně umožnil poznat člověka, který už v té době v tehdejší ČSSR se nějak dostal k LP Apetite for Destruction, samozřejmě tehdy to měl kopii na kazetě a vesele se to kopírovalo dál. Ale jak říkám, nebo vlastně píšu, bylo to úžasný, myslím ta muzika samozřejmě.

Mockrát děkuju za komentář, ohromně mě potěšil! Takhle pozitivní názor mi vždycky udělá obrovskou radost. Vážím si toho, ještě jednou děkuju :-) Podle mě to nejlíp vyjádřila Monika – "cítím to jako velikej dar, že jsem nadšenej fanoušek. Těším se na koncerty, těším se na nový články, těším se na novinky, diskuze apod. A vím, že nikdy nejsem sama. Vždycky je tu parta podobnejch lidí, kteří sdílí to nadšení a rádi si popovídají o všem a předají svoje pocity atd."
Je to skvělej pocit vědět, že nejsi sám a je tu celá řada fanoušků, který to nadšení sdílej s tebou. To je taky důvod proč mám Facebook – na jednu stranu si uvědomuju, že je to strašně nebezpečný a člověk musí bejt opatrnej, aby se do ničeho nezaplet, na druhou stranu je to to nejlepší místo, kde je jasně vidět ta vášeň a láska fanoušků ke kapelám, v tomhle případě ke Guns. Přesto, jakou maj Axl/Guns v médiích pověst, je bezvadný vědět, že existujou lidi, kteří vědí, že pravda je někde úplně jinde a drží s kapelou.
Mě ke kapele přivedla Paradise City v únoru 2006 a pak se GN'R stali mou nejoblíbenější kapelou :-)
I když jsem si vědom toho, že Guns v ČR nejsou zdaleka tak populární jako jiný kapely, vím, že je tady celá řada fanoušků, který maj ke kapele stejnej postoj jako já a ten pocit je úžasnej. Díky všem fanouškům, který Guns N' Roses milujou a podporujou je. Pevně věřím, že se za pár let sejdeme všichni na koncertě v O2 areně!