N: Odkud si myslíš, že přichází ten krásný pocit, když se většina tvých skladeb nedá popsat jako „příjemné“ skladby?

 

A: Ta pravda je uvnitř. Je to skrytá zpráva. Máme určité písně, protože jsme chtěli vyjádřit ten hněv, dostat ten pocit na světlo boží. „Zvládli jsme to, dobře, tak teď si to můžu vyřídit s tím člověkem, který je podle mě kretén“. Je to zdravé. Ale takhle svět nefunguje. Svět nechce, abys to tak udělal.

 

N: Vadí ti, že si spousta lidí o tobě myslí, že jsi misogyn (člověk, který cítí nenávist k ženám), homofob (označení pro toho, kdo je netolerantní vůči gayům a lesbičkám) a rasista?

                

A: Může mi to vadit. Ale co se týče toho rasismu, tak to je totální blbost. Použil jsem slovo, které byl tabu. A použil jsem ho proto, protože bylo tabu. Byl jsem nasranej na určité černochy, kteří se mě snažili okrást. Chtěl jsem napadnout právě je. Nechtěl jsem podporovat rasismus. Když jsem požil slovo „buzeranti“ („faggots“), neútočil jsem na všechny gaye. Útočil jsem jen na určité gaye. Slyšel jsem příběh, jak nějaký chlap z L.A. vylezl z vězení z AIDS a přesto se kurvil. S agresivníma buzerantama mám vlastní zkušenosti a to mi vadilo. V Bibli se píše: „Nesuďte a nebudete souzeni“ a myslím, že jsem se spolehl na vlastní instinkt a to byla ta urážka. To s tím rasismem je blbost. Chápu, jak  si to lidi mohli vyložit, ale tak jsem to nemyslel. Věřím, že v určité podobě bude existovat vždycky nějaký druh rasismu – stejně tak, jako si přejeme, aby zde byl mír – protože lidé jsou různí. Černošská mentalita je jiná. Pracuju s černochem každý den (Earl Gabbidon, Axlův bodyguard) a je to jeden z mých nejlepších přátel. Zajímá se hodně o věci, které jsou typicky „černošské“. Ale líbí se mi. Je to tak, jak to je. Mám pocit, že to tak bude vždycky.

 

N: Lidé se bojí věcí, které jsou pro ně cizí.

 

A: Není to tak se vším? Tak se to má i s lidmi stejné rasy nebo stejného pohlaví. Možná čas od času dosáhnou určitého bodu, kde se něco stane, začnou si spolu něco a jsou si opravdu blízcí. Ale vždycky tu budou ty rozdíly. Nejdůležitější věc na One In A Million (ona skladba, kvůli které byl Axl označován za rasistu atd.) je ta, že hodně lidí začne přemýšlet o rasismu. Spousta lidí má dojem, že jsem mluvil o celé rase nebo skupině lidí. To ovšem není pravda. Na nahrávce se za to omlouvám. Sice ta omlouvá není nejlépe napsaná, ale je na každé nahrávce. Nikdo to ještě nevzal v potaz. Nikdo!

 

N: A co skladby, které jsou zaměřené vůči ženám? Hodně lidí se domnívá, že písně jako Back Off Bitch a Locomotive vyjadřují tvůj postoj k ženám.

 

A: Jo, to je ovšem špatně. Chápu to, protože ty nahrávky právě vyšly. Ale Back Off Bitch je 10 let stará záležitost. Hodně jsem na sobě pracoval a zjistil, že mám v sobě hodně nenávisti k ženám. Už jako dítě mě matka v podstatě zavrhla. Všímala si víc nevlastního otce a dívala se na to, jak mě bije. Většinou si držela odstup. Když už to vážně přeháněl, potom to utnula. Nebyla tu pro mě. Moje babička měla problémy s muži. Vrátil jsem se zpět a přišel na to, že babička skončila s chlapama, když mi byly čtyři roky. Kvůli tomu jsem měl problém z vlastní mužností. Byl jsem nasranej na svou babičku pro její problémy s mužskýma a proto jsem se vyrovnával s tím, že jsem chlap. Takže své pocity jsem vyjádřil v těch skladbách.

 

N: Ten hněv ale musí působit jako ledová sprcha na tvoje vztahy.

 

A: Choval jsem se k ženám ve svém životě hodně hnusně a ony se naopak chovaly hnusně ke mně. Často mě dohání až k slzám, když si vzpomenu, jak strašně jsme se ksobě navzájem chovali. Erin (dcera zpěváka Dona Everleyho, přítelkyně a později Axlova manželka, Axl vyhrožoval, že pokud si ho nevezme, tak se zabije, už po měsíci manželství však padla žádost o rozvod, Erin prý dokonce potratila, můžete ji vidět ve videoklipu Sweet Child O’Mine) a já jsme se se sebou zacházeli jako s hovnem. Někdy jsme se k sobě chovali skvěle, protože ty děti v nás byly nejlepší kamarádi. Ale bylo taky období, kdy jsme si jen navzájem úplně kurvily životy. A tak o tom napíšeš v té frustraci. Ten vztek a ty emoce a ten stav lidi děsí, ale je dobře, že lidé poznají, že je to nebezpečné. Nemyslím si, že by naše hudba měla propagovat tyhle pocity a jestli mají lidé pocit, že ano, pak je to špatně. Chceme tím říct, že jsou určité pocity dovoleny. Jestli se chceš držet něčeho špatného, o čem víš, že je to špatné, pak je to tvůj problém. Tak to nechci. Hodně textů jsem zahodil. Vyrovnal jsem se se spoustou věcí, které mne potkaly v minulosti, od té doby, co jsem začal v únoru s terapií. Zabere to spoustu práce vyhrabat ty problémy na povrch. Dělám to, zatímco jsem na turné. Někdy se tyhle věci objeví ve čtyři odpoledne, když to zrovna neočekáváš.

 

N: Začátky koncertů!

 

A: (smích) Jo! Začátky koncertů a show musí pokračovat. Ale... Miluju ženy. Pamatuju si, že naposledy jsem pro Rolling Stone řekl, že se mi líbí, když vidím dvě ženy spolu, načež jsem následně dostal nějaké dopisy od lesbických organizací, v nichž stálo: „Jak nechutné“. Můžu být znechucený jako kdokoli jiný, ale tak jsem to nemyslel. Myslím si, že ženy jsou nádherné. Nelíbí se mi, když jsou lidé využíváni. Pokud se dívám na pánský časopis a jdu jen po povrchu, může se mi to líbit. Ale když vím, že tahle osoba je v háji a tamta taky a jsou jen využíváni nějakým člověkem, který je fotí, dělá se mi z toho špatně.

 

N: Chceš trochu podrobněji mluvit o svém dětství?

 

A: Jasně.

 

N: Jaká je tvá nejranější vzpomínka?

 

A: Má nejstarší vzpomínka je, že jsem měl pocit, jako bych tu předtím už byl a že jsem držel v ruce dětskou pistolku. Vím, že to byla dětská pistolka, ale nevěděl jsem, jak to vím. To byla má první vzpomínka. Ale díky regresní terapii jsem se dostal až na samý začátek, k početí. Trochu alespoň vím, co se potom dělo.

 

N: Prozradíš, co jsi zjistil?

 

A: Matčino těhotenství nikoho netěšilo. Má matka s tím měla velké problémy a já jsem si je uvědomoval. Do života ti to dá dost zasraný nejistoty. Můj biologický otec byl pěkně zkurvený individuum. Byl jsem mu šumák, když jsem se narodil. Nelíbil se mi ten způsob, jak s matkou zacházel. Nelíbilo se mi, jak se mnou zacházel předtím, než jsem se narodil. Takže když jsem se narodil, přál jsem si jen, aby ten zmrd chcípnul.

 

N: Až lidé budou číst o tvém vědomí před narozením, tak si asi spousta lidí řekne, že jsi blázen.

 

A: O to se nestarám, tady jde o regresní terapii, pokud s tím mají problém, můžou jít do hajzlu. Je to hodně důležité, naprosto v pořádku a pomáhá mi to dát si život dohromady. Všechno je uloženo v tvé mysli. Část tebe si uvědomuje začátek a skladuje informace a reakce. Pokaždé, když se objeví nějaký problém a přijmu ho, tak pak je to jako: „Dobře, takže jak to všechno začalo?“ a jdeme na to.

 

N: Na co jsi přišel?

 

A: Ztratil jsem ponětí o svém dětství. Mívával jsem drsné noční můry jako dítě. Měli jsme palandu, spadnul jsem a prokousl jsem si dolní ret. Zdály se mi násilné noční můry. Trvalo to roky.

 

N: Pamatuješ si, čeho se ty noční můry týkaly?

 

A: Ne, vzpomínám si jenom na jeden sen. Zdálo se mi, že jsem kůň. Znáš ty filmy, kde běhají divocí mustangové a jak mohutně vypadají? O tom se mi zdálo. Zdálo se mi, že mě chytili a potom použili ve filmu. V nějaké ptákovině. Bylo to proti mé vůli, nemohl jsem nic dělat a šílel jsem z toho. Nerozuměl jsem tomu snu. Tenkrát to bylo o tom: „Jsem kůň, snažili se mě použít ve filmu!“. Napadá mne, že v tu dobu běžel Mr. Ed nebo Francis (Mr. Ed byl seriál, který byl vysílán v letech 1961 – 1966. Mr. Ed byl sám kůň; Francis je černobílá komedie z roku 1950, v hlavní roli mluvící kůň). Ale ten sen jsem si uchoval v paměti a teď mu dobře rozumím. Neměl jsem ponětí, o čem ty noční můry byly. Moji rodiče vždycky řekli, že se stalo něco tragického, temného a hnusného. Neřekli by, co se stalo – jenom je vždycky vytočila zmínka o mém pravém otci. Až do sedmnácti jsem nevěděl, že můj táta vlastně není mým pravým tátou. Můj pravý táta byl pro mě otčímem. Ale našel jsem nějakou pojistnou smlouvu a pak jsem objevil matčin diplom se jménem Rose. Takže jsem se nikdy nenarodil jako Bill Bailey. Narodil jsem se jako William Rose. Jsem W. Rose, protože William byl kretén.

 

N: Tvá matka si vzala tvého biologického otce, když byla na střední škole?

 

A: Jo. Mojí matce se udělá při pomyšlení na to, jak odporná povaha to byla, zle. Pomocí terapie jsem zjistil, že spolu od samého začátku nevycházeli. Unesl mě, protože mě nikdo nehlídal. Pamatuju si jehlu. Pak si vybavuju, jak mě píchnul. A vzpomínám si, jak mě sexuálně zneužil a že se mé matce stalo něco hrozného, když přišla. Neznám všechny podrobnosti. Bohužel jsem z toho měl fyzické problémy. Měl jsem problémy s nohami a poškodily se mi svaly. Pohřbil jsem to v sobě a nějak se stal chlapem, protože to byla jediná cesta, jak se vypořádat s těma sračkama. Pohřbil jsem to, abych přežil – nikdy jsem se s tím nesmířil. Měl jsem v sobě dost násilných, surových myšlenek vůči ženám, které pocházely z pozorování mámy s tímhle chlapem. Byly mi dva, snadno jsem se nechal ovlivnit a viděl tohle. Myslel jsem si, že takhle se chová k ženám. V podstatě se mi myšlenky smíchaly dohromady a vytvořil jsem si představu sexu jako o něčem, co tě děla mocným a zaregistroval jsem hodně zkreslených názorů, s kterými jsem potom musel žít. Bez ohledu na to, čím jsem se snažil být, existovaly tyhle události, které mi říkaly, jak to bylo, jak jsem to viděl. Homofob? Myslím si, že s tím mám problém, když mě táta vopíchal ve dvou letech. Myslím, že s tím mám problém.

 

N: Dovedu si to představit. Co se stalo pak?

 

A: Po tom, co mi byly dva, se máma znovu vdala a to mě hodně znepokojilo. Měl jsem dojem, že jsem jediný chlap v jejím životě nebo tak něco, protože opustila tamtoho chlapa a byla se mnou. To víš, dítě.

 

N: Byla tvoje.

 

A: Jo, a potom se provdala za někoho jiného a to mě nasralo. A tahle osoba se mě snažila ovládat a cvičit, protože sama měla v dětství problémy. A potom se mámě narodila dcera (Axlova nevlastní sestra Amy). Otčím ji dvacet let zneužíval. A mlátil nás. Neustále nás bil. Pokládal jsem to za normální. Až loni jsem zjistil, že sestru zneužíval. Od té doby jsme se spojili a navzájem se podporujeme. Teď pracuje sestra se mnou. Je hodně šťastná a je hezké vidět ji šťastnou a že spolu vycházíme. Táta se nás snažil rozdělit. A v určitých chvílích se mu to povedlo.

 

N: Kde je tvůj pravý otec teď?

 

A: Jeho bratr se mi ozval zrovna v době, kdy tu koncertovali Stones, pověřil jsem svého bratra, ať to vyřídí. Nemluvil jsem s ním, protože jsem si od něho potřeboval udržet odstup. Od té doby jsem o něm neslyšel. Ale zatlačil jsem na matku a konečně mi o něm trochu něco řekla. Údajně je po smrti. Je to dost pravděpodobné. V každém případě k tomu směřoval. Extrémně odporná povaha. Měl jsem velké problémy, abych nebyl jako on. Musel jsem být opravdový chlapák. Nemohl jsem si dovolit být opravdovým mužem, protože muži byli zlí a já nechtěl dopadnout jako táta. Kolem toho turné se Stones, napsali v L.A. jeden článek – „Vyjde pravda o Axlově zuřivosti?“ Snažili se napsat, že něco ukrývám. Nepokoušel jsem se nic ukrývat. Netušil jsem, co se mi stalo. Nechtěl jsem to vědět. Neunesl bych to.

 

N: Jak se s tím vyrovnáváš?

 

A: Není to o tom, že si řekneš: „Já to zvládnu, jsem chlapák“. A taky to není o tom: „No tak jim to všechno odpustim“. Musíš to zažít znova a oplakávat to, co se ti přihodilo a truchlit sám nad sebou, starat se o sebe a dát to všechno dohromady. Je to zvláštní, nekonečný řetězec. Protože přijdeš na to, co měli tvoje rodiče za potíže, a s čím se museli vypořádávat jejich rodiče a tak to jde pořád do nekonečna.

 

N: Jak se ten koloběh dá ukončit?

 

A: Nevím. Je to o nalezení nějaké cesty, kde se dá ten řetězec přetrhnout. Pokouším se napravit, začít se zlepšovat a pomáhat ostatním. Nikoho nemůžeš doopravdy zachránit. Můžeš je podporovat, ale musí se zachránit sami. Víš, můžeš přijmout život takový, jaký je a žít s tím, nebo se ho můžeš snažit změnit. V mém životě jsou stále extrémy a jednou jsem nahoře a podruhé dole, ale je to o mnoho lepší díky té terapii. Přemýšlím o tom, že bych se zapojil do nějaké organizace na pomoc zneužívaným dětem. Existují různé varianty práce s dětmi a já bych chtěl podporovat ty, ke kterým mám důvěru.

 

N: Mluvil jsi už s někým?

 

A: Jednou jsem šel do centra pro zneužívané děti. Když jsem tam přišel, tak mi jedna žena pověděla, že tam mají kluka, který prostě není schopen přijmout věci, které ho potkaly a vypořádat se s nimi, bez ohledu na to, kolik dětí se stejnými problémy se kolem něho vyskytovalo. Zřejmě něco o mně a mých problémech v dětství vytušil a řekl si: „Axl měl ty problémy taky a teď se mu vede dobře.“ Rozpovídal se a teď se mu vede skvěle. To má pro mě mnohem větší význam než Guns N‘ Roses, mnohem větší význam než cokoli jiného, co jsem zatím v životě udělal. Protože se mě to týká víc, než cokoli jiného. Měl jsem v sobě hodně nenávisti k otci, k ženám, k...

 

N: Sobě?

 

A: Jo. K sobě. To mě vytáčelo. Pracuju na tom, abych se těhle věcí zbavil a nezdá se, že by svět byl tolerantní k tomu, že to dělám veřejně. Je to jako: ,,Ty máš problém? Tak se ztrať a vyřeš si to.“ Všichni příbuzní znali malé kousky těchto puzzlí, ale nikdo mi s těma sračkama nepomohl. To mě pěkně štve. Nemůžu prostě sedět  a přemýšlet nad strýcem XY a být v pohodě. A když mluvíš s kýmkoli z těhle lidích, tak chtějí, abys ty věci toleroval a vrátil je zpátky tak, jak byly: „Jen aby se to nedostalo na veřejnost“. Má rodina dělala všechno, co mohla – myslejíc, že jedná správně – aby to pohřbila. Můj nevlastní otec byl neoblomný člověk, chtěl chránit matku a sebe: „O tvým pravým tátovi se nesmí mluvit“. A taky se snažil zahladit všechny stopy po tom, co udělal.

 

N: Proč o tom mluvíš veřejně?

 

A: Jedna věc je pro vlastní bezpečnost. Můj otčím je jedním z nejnebezpečnějších lidí, které jsem kdy potkal. Je velmi důležité, že už není součástí mého života nebo sesterčina. Můžeme klidně odpouštět, ale nesmíme připustit, aby se to všechno znovu opakovalo. Je za tím hodně důvodů, proč o tom mluvím veřejně. Všichni chtějí vědět: „Proč je Axl tak nasranej?“. A všichni chtějí vědět, odkud to pramení. Existuje slušná šance, že si hodně koleduju o malér, když tahám tyhle věci na světlo boží. Budou si myslet, že se snažím být populární. Ale pak bude zcela zřejmé, kdo je a kdo není kretén. Jsou pravděpodobně lidi, kteří se snaží být populární. Ale myslím si, že u mě už bylo na čase. Věci se mění a pravda vychází najevo.

 

N: Je to teprve pár let, co lidé opravdu mluví o podstatě zneužívání. Nemluvím tu o sexuálním zneužívání, ale o citovém.

 

A: Všichni rodiče určitým způsobem své děti zneužívají. Nemůžeš být dokonalý. Ale můžeš pomoc svému dítěti k vyléčení, pokud s tebou bude schopné mluvit. Pak si řekne: „Když mi bylo 5, viděl jsem tohle.“ Někdy na pódiu nosím tričko s nápisem „Říkejte svým dětem pravdu“. Lidé nevědí, co to znamená. Až do začátku tohohle roku jsem popíral vše, co se mi stalo, kým jsem byl a odkud jsem přišel. Upírali mi mou vlastní exitenci a od té doby s tím bojuji. Ne proto, že jsem nejlepší na světě. Ale mám právo za sebe bojovat.

 

N: Když necítíš svou vlastní identitu, zdá se, že to celé je ztracený boj.

 

A: Můj vývoj se zastavil ve dvou letech. Když někdo tvrdí, že Axl Rose je uječené dvouleté dítě, má pravdu. Je tady dvouleté uječené dítě, který je opravdu nasraný a skrývá se a neukáže se tak často, dokonce ani mně. Protože jsem ho nemohl chránit. A svět ho nemohl chránit. A ženy ho nechránili a v podstatě si myslely, že je ho třeba se zbavit. Spousta lidí si to myslí doteď. Je to opravdu zvláštní důkladně se s tím vyrovnat. Jsem ve fázi tříletého dítěte a někdy je to pro mě po pár dnech hodně zdrcující. Hlava se mi točí ze změn, které se dějou.

 

N: Máš na mysli Stephaniina syna?

 

A: Jo. Steph (Axlova přítelkyně v letech 1991 – 1993, jejich rozchod nesl Axl velice těžce a je to pravděpodobně jeden z důvodů, proč Axl ve druhé polovině 90. let úplně zmizel ze společenského života; Steph se spojila s Erin a společně žalovali Axla za to, že se na nich dopouštěl násilí; skladbu This I Love napsal Axl právě o ní) mě hodně podporuje a pomáhá mi vyrovnávat se s tím vším. Lidé napsali spoustu věcí o našem vztahu, ale nejdůležitější na našem vztahu je to, že si udržujeme přátelství. Ta romantika je tam navíc. Chceme si udržet naše přátelství a dávat si opravdu pozor, jak náš vztah ovlivní Dylana. Dylan má před námi přednost, protože by ho to mohlo zničit a to nechci připustit.

 

N: O Dylanovi jsi mluvil včera večer.

 

A: Panebože, to někdy vylítnou věci. Děsí mě to. Mohou se vyskytnout kdykoli. Jsem z toho zasraně vyděšenej. Jsem s Dylanem, něco ho rozčílí, snažím se mu pomoc a dohání mě k šílenství a já se naštvu. Řeknu si: „Jediný, jak se s tím můžu vyrovat je, pomyslet si, že je ještě blbej.“ Ale byl jsem upozorněný na to, že není blbej, ale že neví. Potřebuje lásku. Přemýšlel jsem o tom a říkám si: ,,Jasně, protože to mi bylo řečeno taky.“ O mé muzice, což je o čistém projevu a upřímných emocích a pocitech. Chci tím říct, že něco zpívám a vím: „Do háje, tohle se jim nebude líbit, tohle není správné.“ Ale je to tak, jak to cítím. Způsob, jakým mě napadli, byl zvláštní. Tisk mi vlastně pomohl dát si v hlavě všechno do pořádku. Víš, i můj otčím mi vlastně pomohl. Naučil jsem se dost věcí. To neznamená, že to není kretén. Není zrovna férové strčit dvouletého kluka do reálného světa, kdo je a kdo není hovado. Je část mě, které je stále dva roky a každý den se to trochu zlepšuje.

 

N: To by vysvětlovalo hodně.

 

A: Chci tím říct, že to nejsou výmluvy. Nesnažím se z něčeho vyvléknout. To podstatné je, že každý je zodpovědný za to, co říká nebo co dělá. A beru zodpovědnost za všechno, co jsem řekl a udělal, ať už chci nebo ne. Takže to nejsou výmluvy. Jsou to prostě holá fakta a věci, se kterými se vyrovnávám. A pokud s tím máš problém, tak nechoď na náš koncert – nemyslím si, že bych tě tam chtěl. Pokud máš problém s tím, že se snažím vypořádat se s těma sračkama a na pódiu odevzdávám všechno, co ve mně je, tak tam prostě nechoď. Není to problém. Prostě se drž kurva dál. Něco ti to přináší, ale taky tu jsem za sebe. Mám hodně práce. Musím toho hodně zvládnout. Za rok jsem zvládnul asi sedm let terapie, vezme mi to spoustu energie. A Guns N‘ Roses stojí taky hodně energie. Je to zvláštní tlak, když se vypořádáváš s dvěma věcma najednou. A já to dělám nejlépe, jak můžu, když můžu a jak můžu. Jsem tu od toho, abych to posoudil – ne někdo z davu.

 

N: Jak myslíš, že tě tohle všechno ovlivní při psaní dalších skladeb?

 

A: Opravdu mám dojem, že další oficiální nahrávka Guns N‘ Roses, nebo něco dalšího, co udělám, veme dramatický obrat, který lidé neočekávali a ukáže vývoj. Nechci být třiadvacetilá ztracená existence, kterou jsem byl. Nechci být tím člověkem.

 

N: Kým chceš být?

 

A: Zamlouvá se mi, kým jsem teď. Jen bych chtěl mít trochu víc vnitřního klidu. Jsem si ale jistý, že to by chtěl každý.

Diskusní téma: Axl's interview Rolling Stone 1992, část 2

Interwie

Musím se přidat a poděkovat za tento super blog. Gunses N Roses mám ráda už dlouho, ale až nedávno jsem začala poslouchat víc a vše. Čím víc jsem poslouchala tím víc jsem si je zamilovávala. A i přes všechny negace médií a bohužel i "ovcí" lidí se mi Axl líbí čím dál tím víc, strašně mě zajímá jako člověk. Už něco jsem pročetla (hlavně tady). I mě strašně rozčiluje, když lidi soudí aniž by vůbec něco o komkoli věděli. Teď zrovna se například bavím nad tím, jak fanoušci AC DC vraceli listky nebo přesněji- to chapu, když prostě se jim to takhle nelíbí proč ne, ale nechapu ty co v diskusich pisou např: na toho magora v kryplkáře nikdy vracim lístky, uječenej magor, vždyt neumí zpívat jen kráká (tomu se obzvlášt směju) atak dále atak dále. Prostě lidská hloupost a nenávist k člověku, kterýho ani neznaj hned odsouděj a urážej na zakladě nějakých bulvarních plátků to prostě nepochopim.Já zas AC DC nevyhledávám a nikdy by mě nenapadlo hanit jejiž zpěváka, protože to je legenda, jako Axl a spousta jiných. Prostě líbí se mi čím dál víc, dělá co chce on, kašle na to co si kdo myslí celou dobu se chová stejně je to prostě on a se spoustou jeho názorů se ztotožnuji. RESPECT před člověkem, který zažil co zažil a snaží se s tím celý život žít a hlavně něco dělat. Už jen to, že sám přestal s drogama to by asi jen tak nějaký "magor" nedokázal. Podle mě i přes vše hodně silná osobnost, kéž by opravdu jednou vydal knihu. Jestě jednou díky za blog. PS: Axl aspon ví, že ty fanoušci co na něj prijdou, vrací se, zustavaj i po tech letech jsou opravdoví fandové.Lidi co o něm něco ví. Jeho opravdu buď lidi nenávidí nebo milujou!

Interview

Tohle interview mám dodnes, když vyšlo asi v roce 1992 perfektně přeložené. Neshoduje se v bodě, kdy mluví o matce, že bití utnula...ve skutečnosti ho pak konejšila. Upozorním, že písničku This I love napsal Axl v roce 1990, takže nemůže být o Stephanii, spíš o Erin.
Bylo by zajímavý, kdyby Axl uveřejnil, jak to tehdy doopravdy mezi nimi bylo. Jsem si jistá a už jsem o tom i četla v jednom článku, že Stephanie je ve skutečnosti manipulátorka, lhářka a je závislá na kokainu a vodce. Je to zlatokopka. (Během rozvodu s Brantem, který byl později stažen - hrozilo jí, že jí sebere děti :), tvrdila, jak ji napadnul Brantův bodyguard, který to popřel, že si Stephanie celou věc vymyslela).
Prý ho tehdy o vánocích ve skutečnosti po hádce jako první napadla ona židlí...Do té doby se jí určitě nikdy nedotknul. Za jeho zády si natahala do domu velkou skupinu lidí, uspořádala kokainový večírek v přítomnosti malého Dylana, což Axla rozzlobilo a nevím, co je na tom pravdy, ale prý se ho jednou pokusila svést ve Stephaniině nepřítomnosti, její vlastní matka, což Axla šokovalo.
Případ Erin. Dle slov nějakého jejich známého, byla kolikrát ona tou, co agresi vyvolávala...(asi na tom něco bude pravdy viz její zatčení v roce 2010 kvůli domácímu násilí).
Axl by si zasloužil ženu, která mu bude rozumět, jak jednou řekla Beta a ačkoli mu už 54 let, určitě není ještě pozdě založit rodinu. Řadu let se kolem něj často vyskytuje krásná Sasha Volková, jejich vztah ale nikdy nebyl potvrzený...

Re: Interview

Tak po letech opravím, že This I love vznikla v Paříži 1992, je skutečně o Stephanii. V tomto rozhovoru Axl nikdy nepřiznal sexuální zneužívání ze strany otčíma na záchodcích leteckého muzea v Ohiu, kam ho otčím pravidelně vozil, protože tam měl rodiče. Vlastně mluví o tom v rozhovorech Tom Zutaut i Beta. Fanoušci jsou ale všímaví, když poukázali na jeden rant z Ohia. Existuje jeho nahrávka, kde sám Axl nepřímo potvrdil Zutauta slova v dokumentu BBC, ve kterém zaznělo, že má nepřijemné vzpomínky na to místo, kam s otčímem jezdil jako dítě a hlavně zmiňuje letecké muzeum, o kterém ví všechno, protože tam byl příliš často.

Re: Interview

A ještě doplním, že Sasha Volkova je stále v jeho životě. Vypadá to, že mají období, kdy jsou opět spolu :)) Je vtipné, že oficiálně mají pouze jeden rok vztahu a přitom je to on a off už 18 let. Dokonce si Sasha pořídila stejnou kočku, jaké má Axl.

vdaka

Tiez sa pripajam za podakovanie je to Perfekt ozaj vdaka:)

Re: vdaka

Není vůbec za co! Jsem moc rád za Tvůj komentář :-)

re: Rolling Stone

Tiez chcem vyjadrit vdaku za obrovsky kus prace pri preklade tohto legendarneho interview a vobec za pracu na tejto stranke... O Guns a predovsetkym Axla sa zaujimam od roku 1992, ked som ako 13-rocna prvykrat pocula v radiu "Dont cry" a v uzase padla na zadok z tej hudby a emocii v Axlovom hlase...
Pamatam si akoby to bolo dnes, ked som toto interview bez dychu citala v originale pred vyse 10 timi rokmi, ked som s nadsenim spoznavala net:-)....a okrem neho som s mojou nevelmi dobrou anglictinou preluskala kazdy jeden rozhovor s Axlom, ktory som nasla.
O svojom prisernom detstve, emocionalnych problemoch, problemovych vztahoch a povesti nevypocitatelneho "blazna" hovoril Axl v rokoch 1992-1993 viackrat a pre rozne magaziny....a aj dnes som rovnako ohromena Axlovou otvorenostou, ako ked som tieto rozhovory citala po prvykrat. Co by som dala za to, keby rovnako uprimne Axl prehovoril o veciach, ktore formovali jeho zivot po roku 1993 - rozchod so Stephanie, rozpad oldGuns, vztah s Betou a jej rodinou, 7 rokov v ustrani, vplyv Sharon Maynard (Yoda), smrt Westa Arkeena, rozkol s Delom Jamesom, sucasny vztah k Izzymu, atd. Osobne by ma napriklad velmi zaujimalo, preco si nezalozi(l) vlastnu rodinu a nema(l) deti, ked na zaciatku 90. rokoch niekolko krat povedal, ze chce mat deti a aj Beta samotna pred par rokmi povedala, ze jeho tuzbou je mat rodinu....
Ale este sa vratim k tomuto rozhovoru - osobne velmi neverim na regresnu terapiu a tak mam iste pochybnosti, ci bol Axl v 2 rokoch naozaj sexualne zneuzity biolog. otcom. Podstatne ale je, ze on tomu veri...zit s takouto myslienkou (bez ohladu na to, ci k tomu naozaj doslo) musi byt strasne.
O com vsak nemam pochybnosti je sialena vychova zo strany jeho nevl. otca a ostatnej rodiny - striktna disciplina a kopa absurdnych pravidiel, zakazy beznych veci ako hudba - pretoze boli vnimane ako "satanske", doslovne vymyvanie mozgu prekrutenymi nabozenskymi dogmami, tvrde tresty - Axl o tomto vsetkom hovoril v dalsich rozhovoroch. Vyrastal bohuzial v jasne patologickej rodine a to sa na nom nemohlo nepodpisat.

Re: re: Rolling Stone

Mnohokrát děkuju za takhle obsáhlej komentář! Co se týče regresní terapie, nejsem expert, takže opravdu netuším. Špatné dětství se na Axlovi jednoznačně podepsalo, proto si myslim, že se nikdo nemůže divit, že je takovej, jakej je. Moc se mí líbí citát Gilbyho Clarkea: "Kdyby byl Axl nejhodnější chlap na světě, neprodal by žádnou desku."
Je škoda, že Axl nemá rodinu (nepočítáme-li Betu a spol.). Beta v rozhovoru tvrdila, že si chtěl vzít Steph a založit s ní rodinu. A protože se rozešli, je možná to tím hlavním důvodem, proč nezaložil vlastní rodinu. Rozchod mu strašně ublížil.
Přesně, jak píšeš – byl bych velice rád, kdyby Axl promluvil o věcech, který popisuješ. Víc než inteview by to chtělo životopis. Vzhledem k tomu, že se Axl nerad vrací do minulosti a zhruba posledních 5 – 6 roků jsou nejlepšími v jeho životě, pochybuju, že se k něčemu takovýmu odhodlá. I když uplynulo tolik let, jsou věci, o kterých se mu mluvit chce. Na druhou stranu si říkám, že ty věci ze sebe jednou musí dostat ven. Uvidíme, co přinesou následující roky.

Re: re: Rolling Stone

Je to pravda, že ho znásilnil vlastní otec. Pokud jsi překládala všechny jeho rozhovory, divím se, že jsi nenarazila, jak mluví o tom, že mu na jeho otázky ohledně tohohle všeho odpověděla kladným kývnutím babička, ale nechtěla o tom mluvit. Potvrdila mu to jeho vlastní babička! Rodina mohla jeho tvrzení popřít, ale nikdy to neudělala.

Re: Re: re: Rolling Stone

Ještě jen doplním jednu zajímavou informaci. Všude se uvádí, že pravdu o zneužití odhalil pomocí regresní terapie, což je zřejmě pravda, ale došlo mu to už dříve jednou při jízdě autem, když mu náhle tahle myšlenka či podezření (nějaká vzpomínka ?) proběhla myslí. Říkal, že musel zastavit auto a rozplakal se takovým způsobem jako ještě nikdy ve svým životě.

Přidat nový příspěvek