Axl‘s interviews with Kurt Loder

 

W. Axl Rose se v druhé polovině 90. let úplně vytratil z tzv. veřejného života. Z té doby existuje jen minimum fotek, rozhovory téměř žádné. Axl se na veřejnosti naposledy objevil v doprovodu své tehdejší přítelkyně Jennifer Driver (která si zahrála ve videoklipu Since I Don’t Have You) v lednu 1994, kdy uváděl Eltona Johna do Rockové síně slávy (viz rubrika GN'R zajímavosti). A pak bylo ticho. Přesně 6 let. Až v červnu 2000 se Axl konečně ukázal, když si zahrál s bývalým členem GN’R, kytaristou Gilbym Clarkem, 2 skladby od Rolling Stones. Dlouhých 6 let bylo ticho po pěšině. Až na jednu výjimku – Axl v listopadu 1999 po několika letech prolomil mlčení. Se starým známým Kurtem Loderem (opět viz GN'R zajímavosti), zpravodajem MTV, se kterým dělal velké rozhovory už na začátku 90. let, si popovídal o nové sestavě, skladbě Oh My God, desce Chinese Democracy a samozřejmě také minulosti. Z dnešního pohledu se dá zcela bez nadsázky říct, že tento rozhovor, kterým Axl zase trochu rozvířil debatu o Guns N‘ Roses, se dá počítat za první krok znovuobrozených Guns.

 

Písmeno L znamená Loder a A označuje Axla

 

L: Co jsi dělal v posledních 6 a půl letech, tedy od posledního turné?

 

A: Snažil jsem se přijít na to, jak udělat novou nahrávku.

 

L: Už jsi na to přišel?

 

A: Hlavně jsem chtěl vytvořit nějakou klasickou nahrávku nebo se vrátit k Appetite For Destruction, jelikož by to pro mě bylo bývalo mnohem snazší. Byl jsem zainteresován v mnoha soudních procesech, týkajících se Guns N‘ Roses a mého osobního života, takže jsem bohužel neměl čas zkoušet a vyvinout nějaký nový styl nebo vymyslet něco sám, takže jsem doufal, že napíšu nějakou klasickou pecku, ale nakonec jsem si to nedovolil udělat.

 

L: Co ti bránilo ve vytváření tradičních rockových nahrávek?

 

A: Slash.

 

L: (smích) Ale mohl jsi najít jiného kytaristu, ne?

 

A: No, ani ne... Ne na vytvoření pravé nahrávky Guns. Je to tak trochu, jako když o někom víte, že má s někým vztah, ve kterém jsou problémy, a navíc ten pravý nebo ta pravá se prostě v jejich životě ne a ne objevit, takže se nemohou posunout dál. Prostě jsem nepotkal nikoho, kdo by dokázal skutečně pořádně nahradit Slashe.

 

L: Jo.

 

A: Nebylo to něco, o co bychom se pokoušeli. Snažili jsme se, aby to se Slashem fungovalo už velmi, velmi dlouhou dobu... Okolo tří a půl let.

 

L: Páni. Je to obrovská škoda, protože se zdálo, že to funguje. Nové album Live Era se zdá být takovou rozlučkou s tou dobou.

 

A: Přesně tak. Je to dávání sbohem... Je to něco, co jsme chtěli dát veřejnosti na rozloučenou. Bylo to hodně těžké, myslím tím poslouchat to a zahrnovat do toho lidi... Nebylo zrovna příjemné to udělat.

 

L: Připadá ti správné říct, že už možná nikdy neuslyšíme tyhle staré skladby naživo? Tenhle starý materiál?

 

A: Ne, je to absolutní nesmysl. Ve skutečnosti jsem znovu nahrál Appetite a...

 

L: Ty jsi znovu nahrál Appetite For Destruction?

 

A: Přesně.

 

L: Celé album?

 

A: Jo.

 

L: Fíha.

 

A: S výjimkou dvou skladeb, místo kterých jsme nahráli You Could Be Mine a Patience. A proč to? Museli jsme si nacvičit tenhle materiál, abychom ho byli schopni zahrát později naživo. Na Appetite je hodně nahrávací techniky, propracovaný styl a také bubnové vykopávky a různé tyhle věci, které jsou podepsány pod 80. léta a které jsme mohli trochu vylepšit... a o něco málo méně odrazit a zdvojit basy.

 

L: Můžeš jmenovat spoluhráče, kteří ti se znovunahráváním Appetite pomáhali?

 

A: Bubeník Josh Freese, baskytarista Tommy Stinson, kytarista Paul Tobias – je známější jako Paul Huge, tak se to všude píše. Robin Finck byl hlavním kytaristou, tak to taky na některých skladbách zůstane. Ale ne na všech. Nemám ponětí, co s tím udělám, pokud bych se to rozhodl vydat. Má to v sobě hodně energie. Učit se staré songy Guns N‘ Roses a vylepšovat je, nahrávat je na pásek, opravdu každého přinutilo k tomu, aby tomu dodal tu kvalitu, kterou tahle věc potřebovala. Jakmile noví chlapi zjistili, kolik energie je potřeba na správné zahrání těch skladeb, vážně to hodně pomohlo při psaní a nahrávání nové desky.

 

L: Přemýšlel jsi o tom, že bys udržel Duffa nebo Matta? Nebo to bylo u konce už od začátku?

 

A: Rozhodli se tak sami. Každý, kdo odešel, se tak rozhodl. Matt sice byl vyhozen, ale Matt přišel a pokoušel se dostat padáka a té noci to říkal mnoha lidem. V tomhle smyslu odešel každý ze své vlastní vůle. Opravdu si nemysleli, že přijdu na způsob, jak vytvořit novou nahrávku, zkrátka se mi vůbec nesnažili pomoc vytvořit něco nového. Každý chtěl dělat to, co by nejraději dělal individuálně, než aby se snažil v zájmu a ve prospěch celé kapely.

 

L: Skladba Oh My God, která byla použita k filmu End of Days (česky Konec světa, v hlavní roli kdo jiný než Arnold), se opravdu výrazně liší. Poslouchal jsi nebo pracoval jsi hodně na takovém podobném vzoru a materiálu? Změnil se celý tvůj hudební přístup?

 

A: Moc ne. V podstatě poslouchám úplně všechno, pokud ta muzika stojí za to. To byl velký rozdíl mezi mnou a Slashem a Duffem, snášel jsem každou novinku. Líbí se mi hudební tempo Seatllu. Líbí se mi White Zombie, Nine Inch Nails, poslouchám hip-hop. Snáším všechno. Nezastávám názor, že by mě měli všichni uctívat, protože jsem byl dávno před nimi.

 

Takže ve chvíli, kdy jsem pochopil, že už nebudu schopen udělat desku Guns N‘ Roses v tom opravdovém starém stylu a že kdybych se snažil vzít v úvahu to, co Guns udělali na Appetite, což bylo takové sjednocení mnoha současných věcí, a navíc použít ten vliv z minulosti, mohl bych vytvořit tu správnou nahrávku s použitím mého vlivu z toho, co poslouchám stejně tak jako ostatní. V tomhle smyslu slova mám pocit, že to vypadá jako old Guns N‘ Roses, co se týče duchu a pokusu zakomponovat do sebe všechny možné rozdílné styly. Pokud se pořádně zaposloucháš do druhého kytarového sóla v Oh My God, tak uslyšíš uprostřed songu, jak Paul dělá přesně to, co dělal Izzy Stradlin v duchu riffu Aerosmith, což je naprosto odlišná situace, než je kdokoli jiný v muzice schopný udělat, ale navíc se to tam hodí. V nejtvrdší části skladby, hned po refrénu, je bicí ve stylu disco. Dali jsme dohromady pěknou řádku věcí.

 

L: Kolik věcí se ti vešlo na nové album? Pracoval jsi na něm značně dlouho. Je tam zkrátka hromada materiálu?

 

A: Pracovali jsme přibližně na 70 písních.

 

L: No pane jo!

 

A: Na albu se objeví 16 až 18 skladeb, ale nahráli jsme toho tolik, že by se to vešlo alespoň na dvě alba. Ale zároveň pracujeme ještě na mnohem více písních… takže pokračujeme v hledání; svitne ti nový nápad, uložíš si ho, a pak se k němu možná vrátíš později, nebo možná dostaneš jiný nápad a řekneš si: „Je to skvělý, ale tohle zrovna teď nepotřebuju, zkusim přijít na něco novýho“. V podstatě si bereme peníze na desku předem a vážně je za tu desku utratíme.

 

L: (smích) Což tak očividně nebývá vždy.

 

A: Ne, a rozhodně zase nechci být v té situaci, kdy jsem závislý na ostatních a musím začínat odznova. Máme materiál, o kterém si myslíme, že je v tuhle chvíli až příliš rozvinutý pro staré fanoušky Guns a že kdyby ho slyšeli, tak by ho nesnášeli, protože se snažíme využít počítače spolu s tím, že dřeme, jak to jen jde, a pak to dáváme dohromady – a přitom se snažíme trochu rozšířit obzory. Je to jako: „Tak jo, musím o něco víc rozšířit obzory. Počkáme na to“. Máme dlouhý seznam věcí.

 

L: Zajímáš se o počítačovou hudbu? Hraješ na kytaru?

 

A: Trochu od obojího.

 

L: Jak se vyvíjí tvoje hra na kytaru?

 

A: Je to v pohodě. Chtěl jsem jenom být dostatečně dobrý, abych byl schopný přispět k tomu, co je pro to album důležité. Zabralo to práci na většině těchto věcí a přinejmenším také na dvě alba, abych přišel na to, co by mělo obsahovat nové oficiální album GN’R. Neřekl bych, že jsme nahráli dvojalbum nebo že ten zbytek se dostane až na to druhé. V tom zvuku těch skladeb je dost podstatný rozdíl. V tom druhém převažují kytary s agresivní elektronikou. Ta první je založena více na kytarách.

 

L: Přijde ti těžké s těmito novými spoluhráči sdílet stejné nadšení, jaké měli původní Guns?

 

A: Ne. Ne s těmito konkrétními lidmi. Abych řekl pravdu, bylo to pro mě hodně dlouhé období od doby, kdy si stará sestava Guns N‘ Roses užívala a noví chlapi s sebou přinesli doslova závan čerstvého duchu. Lidé se hodně zajímají o to, na čem pracujeme. Jsou na to hodně hrdí a zase šlo jen o čas. Rozhodně se nesnažím ty druhé chlapy nějak srážet (Axl tím měl na mysli asi Slashe a spol.). Myslím si, že lidé zkrátka chtěli vytvářet něco jiného, než abychom se pokoušeli pracovat na nahrávce pro Guns N‘ Roses. V tu dobu byli ale Guns skutečně velcí. Jak od toho dáš ruce pryč? Podle mě je to dost komplikované pro každého, koho se to týká.

 

L: Zjistil jsem, že na té nahrávce je i klavírní verze skladby od Black Sabbath. Jak se to stalo?

 

A: To je na tom živém albu. Mám prostě rád tu klavírní skladbu (It’s Alright, jedna z předeher k November Rain z 90. let; pozn. red.) a slova, a když to lidem hraješ, tak nemají ani tušení, že to původně nahráli Black Sabbath.

 

L: (smích)

 

A: Byla to jen sranda, a pak se to prostě začalo hrát jako předehra před November Rain a na pásce se ukázalo, že jsme tenhle song dobře nahráli, takže jsme se ho rozhodli využít. Del James (road manager GN’R a dlouholetý Axlův přítel) pracoval několik let na každé jednotlivé show, kterou jsme zaznamenali na pásky z dob turné k Use Your Illusion a poté na každé dostupné nahrávce; hledal různé pásky a také lidi, kteří je nahrávali, takže přesně věděl, co bylo nahráno úplně nejlépe z dob, kdy Guns N‘ Roses byli pohromadě. Bylo dost problémů s tím, když věci nebyly… když byly kompletně nahrány jako 24- nebo 48-stopé a občas to ani nebylo nahrané zrovna dobře, a proto trvalo tak dlouho, než jsme našli ty části, které jsme mohli využít, protože jsme nikdy oficiálně nenahráli nějakou show za účelem, že vyjde na živém albu.

 

L: Když si poslechneš ten materiál dnes, řekneš si třeba: „Byla to neskutečná kapela, výjimečná doba“, nebo z toho nemáš příliš dobrý pocit?

                                                                                                   

A: Když poslouchám určité věci z dob Illusion tour, tak na té nahrávce... protože tam jsem... tak slyším, jak kapela umírá. Vnímám, že Izzy, byť nevědomky, už toho měl dost. Přesně tam slyším tu situaci, kde se kapela odklání od toho, o čem Guns N‘ Roses původně byli.

 

Lidé mají své oblíbené skladby, které jsou možná i na Use Your Illusion, ale většina lidí spíš tíhne k Appetite, jelikož je to taková definice toho, jak by Guns N‘ Roses měli znít, a díky tomu teď slyším, v tom zvuku, že se to od toho příliš vzdalovalo. Zvládl jsem toho udělat tolik, abych ten směr udržel.

 

L: Přemýšlíš o opětovném vystoupení? Přišel ten pravý čas, aby si o tom začal přemýšlet, nebo je to stále jen otázka budoucnosti?

 

A: Jak se to vezme. Právě teď zkoušíme s různými kytaristy a samozřejmě stále nahráváme. Pracuju na vokálech. Mám za sebou přibližně tři čtvrtiny vokálových partů, je to nesmírně náročný proces.  

 

Vokály dělám až naposled, protože jsem nejdřív chtěl vymyslet hudbu a potom tu hudbu dostat na úroveň, se kterou bych musel zápasit. Je to drsné. Musíš jít proti těm novým drsným chlapům. Nakonec ten song dostaneš po hudební stránce přesně tam, kde jsi ho chtěl mít a potom musíš přijít na to, jak se do toho ponořit, nakopat tomu zadek a být tou jedinou osobou zápasící s tou zdí zvuku.

 

Důvod, proč jsem si vybral tenhle způsob, je ten, že teď můžu v klidu sedět a psát básně, jak dlouho chci a zapojit do toho nějaká specifická slova. Cítil jsem, že kdybych napsal ta slova nějakým starým způsobem, vážně by z toho nebylo mistrovské dílo. Oh My God je perfektní příklad. Když jsme konečně dostali Oh My God do fáze, kde jsme ho chtěli mít, tak teprve potom jsem do toho vložil ta správná slova. S Appetite to fungovalo naprosto jinak; jako první jsem napsal slova, ale k Oh My God jsem napsal slova až jako druhá. Ale muziku jsme nahráli stejným způsobem jako Appetite. Pokračovali jsme v tom rozvíjení do té doby, než nám vyšlo to pravé ořechové. Na Appetite se neustále pracovalo, pracovalo a pracovalo. To už nebyl případ Illusions.

 

L: Na Oh My God si zahrál Dave Navarro. Jsi jeho velký fanda?

 

A: Vždycky jsem byl fanoušek Davea Navarra; když jsme uzavřeli smlouvu, tak jsem měl zrovna demo pásky Jane’s Addiction (smích) a snažil jsem se přesvědčit nahrávací společnost: „Ne, ne, ne, kašlu na to. My jsme na nic. Já jsem na nic. Tihle chlapi válí!“ Snažil jsem se přesvědčit Toma Zutauta (muž, který pro Geffen objevil Guns N‘ Roses), aby Geffen (nahrávací společnost) podepsal Jane’s Addiction a svého času s nimi vyjednával o smlouvě. Prostě jsem byl do Jane’s Addiction.

 

V době... kdy jsme vydali Appetite, nebylo přijato moc dobře a MTV a John Cannelli (viceprezident hudby a talentu na MTV) byli to, co nás zlomilo. Mám dojem, že vy, chlapi, jste vysílali klip k Welcome To The Jungle jen třikrát...(dramaticky) počtvrté to jde právě teď!

 

L: (smích)

 

A: Ten videoklip k Welcome To The Jungle byl přesně to, co o Guns N‘ Roses vzbudilo zájem veřejnosti. O Jane’s Addiction byl daleko menší zájem. A přitom dnes bychom považovali Jane’s Addiction za jednu z nejlepších rockových kapel poslední doby. Byla to skvělá skupina, ve své době byli napřed před ostatními. Byl jsem jejich velký fanoušek – a Davea.

 

Dave je fantastický kytarista. Je to odlišný styl. Není to jako Guns N‘ Roses. Není to založené na blues a nemá to nic sposlečného s tím, co jsou Guns N‘ Roses zač, a je to tak úmyslně. Na nové desce Guns budou určité prvky založené na blues. Je to rozmanitá nahrávka. Je tam hodně hip-hopových temp, je tam přímé tempo, které je velice podobné tomu hip-hopovému. Ale co to vlastně znamená, když se řekne „hip-hopové tempo“? Třeba Radiohead používají tempo podobné hip-hopovému. Existuje „oficiální“ hip-hopové tempo a potom hip-hopové tempu ve stylu Radiohead, jsou tam rocková tempa. Jak říkám, v Oh My God je disco tempo. Četl jsem recenze, kde se toho někdo chytl. To mě vážně rozesmálo.

 

L: Vyrazilo ti něco poslední dobou dech? Existuje dnes něco,  o čem si myslíš, že je lepší než ve své době Jane’s Addiction?

 

A: O ničem nevím, pokud jde o ty kapely s takovým agresivním stylem, ale líbí se mi nová deska Fiona Apple (zpěvačka hrající alternativní rock).

 

L: Opravdu?

 

A: Líbila se mi jejich poslední deska, líbí se mi i ta nová. Koho poslouchám z těch agresivních kapel? Myslím si, že soundtrack ke Konci světa je hodně dobrý. Limp Bizkit zní dobře. The White Zombie taky.

 

L: Myslíš si, že může být něco vytvořeno ve starém, na blues založeném, stylu Guns, nebo je to už minulost?

 

A: Ne, ne, nemyslím si, že by kterýkoli hudební styl skončil. Podívej se Mambo No. 5 (známá skladba Loua Bega, původně skladba od kubánského muzikanta Péreze Prada z roku 1949; projevují se tam tance mambo a jive).

 

L: Pravda.

 

A: Vždycky můžeš najít způsob, jak smíchat několik věcí najednou. Jen záleží na tom, aby to byl ten správný song. Osobně nevěřím, že to bylo v zájmu Guns nebo Slashe, zkrátka nevěřím tomu, že tu byl nějaký zájem o takovou skladbu. Chci tím říct, že lidé nevědí, že album Slash’s Snakepit (Slashova sólová kapela) mělo být albem Guns N‘ Roses. Ale to bych neudělal.

 

L: Opravdu?

 

A: To si piš! Duff z toho vycouval, já jsem z toho vycouval, protože jsem v žádném případě nepřipustil, abych se toho stal součástí. Je to jako: „Uděláš tohle, tak, jak to je“. Nevěřil jsem v to. Byly tam určité riffy a části a nějaké nápady, myslel jsem si, že by to potřebovalo trochu rozvinout. Neměl jsem žádný problém na tom nebo s tím pracovat, ale myslím, že jsem s veřejností v tomhle zajedno.

 

L: To očividně. Evidentně jsi pracoval na té spoustě muziky posledních 6 let. Ale co jiného jsi ještě udělal? Chodíš často do společnosti? Chodíš na koncerty?

 

A: Víš... já se spíš držím stranou a to je asi tak všechno.

 

L: Takže se jen tak flákáš doma?

 

A: (smích) Prostě, víš, hodně pracuju na té nahrávce, a o tom to je. Zabere to spoustu času. Nevyznám se v počítačích, nejsem ten technický typ, ale pracuju s tím každý den, takže mi to chvíli zabere.

 

L: Máš doma počítač? Jsi on-line?

 

A: Jo, mám celé studio a způsobuje mi to ohromnou bolest a radost zároveň.

 

L: (smích) Jaké jsou ty bolestivé části, když se to rozbije?

 

A: Přesně. Je to o mé nedostatečné schopnosti pracovat s moderní technikou.

 

L: Nové album se bude jmenovat Chinese Democracy. Co má ten název znamenat, když samozřejmě žádná čínská demokracie neexistuje?

 

A: Existuje hodně politických hnutí za to, aby v Číně byla vytvořena demokracie a je to něco, o čem se hodně mluví a je to také něco, co by bylo hezké vidět. Také by to mohlo být jen ironické prohlášení. Přesně nevím, prostě se mi líbí, jak to zní.

 

L: Máš představu, kdy deska vyjde? Bude to v příštím roce?

 

A: Doufáme. Ano, určitě – zdá se, že vše probíhá tak, jak má. Robinův odchod byl nečekaný, náhlý, nikdo to neočekával...

 

L: Chtěl se vrátit do Nine Inch Nails, že?

 

A: (pokračuje) ... ale zároveň se taky ukázalo, že to není tak špatné. Byli jsme schopni posunout určité kytarové party o krok dál, o něčem takovém se vůbec neuvažovalo a neměl bych tu drzost, abych se to pokusil udělat. Robin odvedl skvělou práci, ale byli jsme schopni to posunout o kus vpřed. Přišel Dave a na Oh My God vytvořil něco fantastického a pak přišlo pár dalších lidí, takže to bylo na chvilku zpomalení, ale pak se ukázalo, že to bylo vlastně dobré.

 

L: Lidé si při poslechu Oh My God možná řeknou: „Jéžiš, noví Guns jsou o všem tomhle zvuku“, ale mám dojem, že to je přesně to, co jsi říkal, tedy hromada rozdílných stylů.

 

A: Je to dost odlišný zvuk. Existují další tvrdé skladby, existuje také dost agresivních songů, ale všechny jsou v odlišném stylu a zvuku. Je to opravdu tavicí kotel.

 

Zase poslouchám Queen – pořád doufáme, že se Brian May zastaví a zahraje na nějakých skladbách a dneska jsem od něho dostal fax, že s ním máme počítat – Queen na svých nahrávkách mají celou řadu songů, které jsou v odlišném stylu, a to se mi líbí. Protože poslouchám hodně věcí a rozhodně nechci být zaškatulkován do téhle kategorie a je to něco, co mají Guns N‘ Roses trochu společného s Queen. Pokud se detailně vrátíte k Appetite, ačkoliv to možná pro někoho zní stejně, tak z něho můžete vytáhnout malé části, které jsou ovlivněny různými styly. Něco takového na Use Your Illusions nenajdete. Lidé jsou tak trochu rozdělení do skupin. Chinese Democracy pochází od všeho.

 

L: Nespolupracoval jsi s nějakým hip-hoperem, abys prozkoumal podstatu toho rytmu? Zastavil se třeba Dr. Dre?

 

A: Ne, nic takového jsme neudělali. Uvažovali jsme o tom, ale bylo by to jen mrhání časem někoho jiného, protože se to snažíme rozvinout my sami. Možná, kdyby se blížil mastering nebo mixování, tak by možná někdo jiný do toho mohl něco přidat.

 

L: Přemýšlel jsi o tom, že bys s novými chlapy zahrál někde na Nový rok? Uvidíme tě předtím...

 

A: Ne.

 

L: Ne?

 

A: Ne!

 

L: Proč ne?

 

A: Ne-ne-ne-ne!

 

L: (smích) Mohla by to být sranda.

 

A: (smích)

 

L: Kde budeš na silvestra?

 

A: Nemám ponětí.

 

L: Uvidímě tě někdy v novém roce, ne? Budeš tu?

 

A: Budu tu. Nepracuju na tom všem, abych to pak schovával. Plánujeme vystoupit a udělat to co nejlépe. S novými chlapy je spousta zábavy a jak říkám, budeme nadále pokračovat v hledání nebo rozhodování, kdo se stane novým kytaristou (po odchodu Robina, který se ovšem v roce 2000 do Guns opět vrátil a znovu odešel až v dubnu 2008, v březnu 2009 ho nahradil DJ Ashba, současný kytarista; pozn. red.). Ale v tuhle chvíli to není pro kapelu až tak důležité, jelikož tu osobu zrovna teď nepotřebujeme. Teď zrovna není moc věcí, co by mohli dělat, pokud jde o nahrávání, protože jsme většinu materiálu už nahráli.

 

L: Ale pokračuješ v konkurzu, ne?

 

A: Ano, to pokračujeme. Existuje několik lidí, kteří odvedli opravdu fantastickou práci. Jen v tuhle chvíli nejsme připraveni udělat to finální rozhodnutí.

 

L: Dobře, umíráme touhou slyšet nové album. Doufám, že to vyjde brzy.

 

A: Jasně, chlape. Měj se.

 

 

L: Vracíme se znovu do zákulisí. Axl Rose – je zpátky!

 

A: (smích)

 

L: Co trvalo tak dlouho?

 

A: Snažil jsem se dát dohromady tuhle monstróznost.

 

L: Co se bude dít? Vyjde Chinese Democracy? Poslechneme si ji brzy?

 

A: Poslechnete, ale nejsem si jistý, jestli ,,brzy“ je to správné slovo. Každopádně ale vyjde a vrátíme se, budeme ještě víc nahrávat a potom začneme americkou část turné... A uvidíme, jak to bude šlapat.

 

L: Zabralo to spoustu času.

 

A: To ano, ale také je to o tom, jak přestavíte něco, co bylo tak velké a nahradíte prakticky každou osobu ve skupině, každou jednotlivou věc. A jak udělám z celé skupiny lidí, kteří jsou něčím jiným, něco, co už bylo? Nevím, jestli se to stalo přesně takhle. A ne s náruživostí těchto nových hráčů chtějících ten materiál hrát.

 

L: Tohle bylo skvělé vystoupení. Gratuluju. Opravdu jsi...

 

A: Díky.

 

L: Tohle je fantastická kapela.

 

A: Díky za recenzi na Rio (Loder napsal pozitivní hodnocení na vystoupení Guns na festivalu Rock in Rio III, které proběhlo v lednu 2001; další důkaz toho, že Axl Lodera respektuje).

 

L: Potěšení je na mé straně.

 

A: (smích)

 

L: Axl Rose!