15 let od Ria

14.01.2016 15:29

Za první opravdovou show nových GN'R jsem vždycky považoval vystoupení na třetím vydání festivalu Rock in Rio. Bez šesti dnů přesně 10 let od chvíle, kdy Axlova parta na jednom z nejslavnějších fotbalových stadionů Maracana načala svou nejslavnější a nejúspěšnější epochu – Use Your Illusion. Tehdy se poprvé zrodilo osudové spojení Guns N‘ Roses a Rock in Rio.

Patnáct let po představení na Rock in Rio III víme, že GN'R zde načali kapitolu, která právě skončila. Můžeme ji ohraničit lety 1998 až 2015. Právě patnáctý rok 21. století ukončil éru nových Guns N' Roses. Anebo ji spíš ukončil Axl. O jediné věci ale není pochyb – je konec. Samozřejmě se na ni budeme dívat jinak v následujících letech, kdy do ni započteme události, které nás teprve čekají.

Zdá se jako kdyby předchozích 15 let bylo úplně k ničemu. Ztracené období. Po tom všem, co bylo řečeno, se do kapely vrací Slash. Kdyby se mě někdo ještě v minulém roce zeptal, co je pravděpodobnější, zdali zvolení Trumpa do Bílého domu nebo návrat Slashe do Guns, zvolím první možnost. Slash v Guns N' Roses? To se nikdy nestane, odpověděl bych.

Argumentoval bych těmito Axlovými výroky:

"Je v mý prdeli, tam je Slash. Padej domů, ty hovado!"

• Axlova odpověď směrem k divákovi s nápisem na triku "Kde je Slash?", 23. srpna 2002 na koncertě v Leeds

"Dejte mi kurva pokoj. Je jasný, že jeden z nás dřív zemře, než se dáme dohromady, a jakkoli je to pro někoho smutný, ošklivý nebo nešťastný, je to tak, jak to je."

• V únoru 2009 v rozhovoru pro Billboard o šanci znovu se spojit se Slashem

"Slash neměl vstoupit do Guns vůbec nebo měl odejít po vydání Lies. Stručně řečeno, považuju ho za rakovinu, kterou je třeba odstranit a vyhnout se jí. A čím míň o něm a jeho podporovatelích člověk slyší, tím líp."

• Nejsilnější slova, která kdy Axl na Slashovu adresu použil. Rozhovor s Delem Jamesem, únor 2009

"V tomhle životě ne."

• V dubnu 2012 na otázku fanouška, jestli někdy dojde k reunionu

"Pokud jde reunion, ať už v sestavě Appetite nebo Illusion, vyjádřil jsem se víc než jasně. Nic se nezměnilo."

• 11. dubna 2012 v otevřeném dopise adresovaném "Rockové síni slávy, fanouškům a všem, kterých se to týká"

Když jsem nakousl Rio 2001, nelze nezmínit, že při It's So Easy nechal Axla vyhodit týpka, který měl na sobě triko s nápisem "GN'R = Slash".

Co se to tedy sakra stalo? Proč Axl změnil názor? Je mi úplně jasné, že si spousta z vás řekne: "Proč to sakra řeší? Stejně nezná odpovědi." Máte úplnou pravdu. Nejde mi o pitvání, ale o princip. Guns N‘ Roses poslouchám od února 2006. Od šesté třídy základky. Prošel jsem s nimi skoro celý druhý stupeň, gympl a teď i vejšku. Někdo má krevní skupinu A, B, AB nebo 0. Mě v žilách koluje krev jménem Guns N' Roses. A nemůžu se jich nabažit, i když mám od Ria 2011 o Axlovi a jeho nasazení pochyby. Ale nejde udělat transfuzi a pustit mi do žil něco jiného.

Nemůžu si zkrátka říct "Super, Slash je zpátky" a všechno, co Axl prohlásil, přejít se zavřenýma očima. Moc rád bych věděl, co se v Axlově hlavě odehrálo, že se všechno změnilo. Vždyť byl s novou sestavou moc spokojený.

"Na turné radši jezdim se současnejma klukama."

• Axl v chatu s fanoušky v roce 2008

"Miluju naši současnou kapelu"

• Axl v již zmíněném otevřeném dopise.

"Bylo by to posledních pět nebo šest let."

• Odpověď na otázku, do jakého období by se v životě chtěl vrátit; u Jimmyho Kimmela 24. října 2012

Pokud Axl otevřeně nepromluví a nevyjádří se, co opravdu stojí za jeho rozhodnutím znovu vystoupit se Slashem, budeme jen spekulovat. A je dost možné, že se odpovědi nikdy nedočkáme. Dodnes nevíme, co se mezi nimi skutečně odehrálo v půlce 90. let. Mimochodem, věděli jste, že když Slash ohlásil odchod z Guns N' Roses, Axl prý volal jeho tátovi, ženě, bodyguardovi a dalším lidem a říkal jim, že dělá největší životní chybu? Tak to tvrdil Slash.

"Nemluvil jsem se Slashem 10 let," řekl Axl v lednu 2006. Prakticky ze všech jeho rozhovorů se zdálo, že rozpad staré sestavy a rozchod se Steph mu způsobil takovou bolest, že se k tomuto období strašně nerad vracel. "Cítím, že míč není na mý straně. Já tuhle válku jen přežívám, nejsem ten, kterej ji vyprovokoval," prohlásil pro celostátní deník USA Today v říjnu 2012. Druhá věta jako kdyby vypadla z úst Johna Ramba.

V tom samém interview se vyjádřil, že Steph, Slash a Duff mu jako skladateli strašně ublížili, protože všechno, co napsal, stálo podle nich za houby, což ho natolik srazilo na kolena, že nebyl schopen celou řadu let skládat novou muziku.

Vzpomínám si, že poprvé (a naposledy) Axl o Slashovi mluvil pozitivně (dá-li se to tak nazvat) v říjnu 2011, kdy několika jihoamerickým fanouškům pověděl vtipnou historku o tom, jak Slashovi přebíral holky, protože byl tak mimo, že se v posteli vždycky pomočil, holky začaly křičet a Axl je přišel utišit.

I Marc Canter, autor knihy Bezohledná jízda, na základě historky usoudil, že Axl se daleko lépe vyrovnává s minulostí. Přesto potom následovala další Axlova výše zmíněná prohlášení, která dokazovala, že to tak úplně není pravda.

Těžko říct, kdy se Axl rozhodl, že éru new Guns uloží k ledu. Myslím si, že určitou roli v tom hrál dočasný návrat Duffa v roce 2014. Kdo ví, třeba se z něj stal prostředník, který vše zařídil. A jednou ho fanoušci překřtí na Spasitele (čtu zrovna šestý příběh Harryho Holea od Joa Nesbøho, proto ten název; kdo jste nečetl, má co napravovat, je to dechberoucí čtení).

Pak si ale vzpomenu na Axlova slova z května 2014 o tom, jak se po Vegas budou velmi vážně zaobírat tím, co nahráli. Jenže věřte jeho slovům, že?

Taky jsem ale toho názoru, že určitou roli mohl sehrát odchod Rona s DJem. Třeba právě jejich odporoučení se vedlo Axla k současnému rozhodnutí. Anebo odešli dobrovolně, protože věděli, co má Axl v plánu. Vidíte? Tolik otázek a žádné odpovědi. Ruku na srdce – taky byste chtěli znát odpovědi. Kdo ne, ten lže.

Nikdy jsem nevěřil, že se Axl se Slashem dají dohromady. Teď vím, že se na tomhle světě může stát naprosto všechno. Šance, že Jágr vyhraje v příštím roce bodování NHL (letos už Kanea nedostihne, moc šikovný hokejista), fotbalisti vybojují zlato na Euru a z Ria (zase tohle město!) přivezou Češi minimálně 30 zlatých placek, je vysoká. Tohle všechno se může stát, protože návrat dvou borců, jejichž rozpoznávacími znaky jsou šátek na hlavě (v současnosti spíš klobouky) a cylindr, byl daleko nepravděpodobnější.

Je super, co se kolem Guns N' Roses děje. Najednou se o nich zase všude píše. Jenom jejich marketing nedává absolutně smysl. Někdo je asi toho názoru, že informační embargo udrží fanoušky v napětí, očekávání a v daleko větším vzrušení, než jaké dokáže u mužské části příznivců vyvolat pohled na nějakou pěknou kočku (a že jich v Praze, především MHD, je), ale kdyby Axl veřejně vystoupil a spolu s ním i Slash s Duffem, vidím jasné obrysy titulní obálky Rolling Stone a dalších časopisů.

Je otázka, co návrat Slashe a Duffa přinese. Vždycky jsem si přál novou desku. Pokud bychom se měli dočkat něčeho nového, pak budu z jejich návratu mít daleko větší radost. Upřímně je vzrušující, co se děje, zvlášť, když rok a půl bylo ticho po pěšině (DJ s Ronem odpustí), ale mám své pochyby, protože vím, že všechno záleží jen a jen na Axlovi. Buď přijde návrat století anebo fiasko. A všichni víme, že slova disciplína a příprava (fyzická i hlasová) v posledních letech v Axlově slovníku nefigurují. Rock in Rio IV ukázalo jeho pravou tvář.

Nás spisovatele čeká jedna důležitá oprava – koncert v Buenos Aires 17. července 1993 už nikdy více nebude označován za poslední společné představení Axla a Slashe. Kluci do toho vnesli chaos, ale my kronikáři jsme za tuhle práci vděčni.

Především je ale pro mě návrat části starých členů o to zvláštnější, že jsem si nikdy nedovedl představit (a ani jsem si nepředstavoval), že bych v rubrice pojednávající o turné Guns N' Roses mohl psát o koncertech, na nichž se po boku Axla objeví Slash. Už se těším na vkládání fotek, na kterých budou stát bok po boku. Tahle představa se mi líbí víc než kočky v metru.

P. S.

Začal jsem Riem 2001, a proto u něj skončím. Nikdy jsem nepochopil Axlovu proměnu šatníku za ta léta, účes Robina a začlenění Bucketa do kapely. Je mi jasné, že ten koncert má spoustu odpůrců.

Několik věcí se mi ale na něm vždycky líbilo – všechny Axlovy proslovy (především závěrečný s Betou), November Rain, It's So Easy, Madagascar, Chinese Democracy, Silkworms a Street Of Dreams. Axlův čistý hlas se k nim hodí. A taky se mi líbí zakončení jeho proslovu, který se vázal k tehdy bývalým (a dnes znovu aktivním) členům: "Tolik k minulosti. Tohle je Live And Let Die", což se hezky vylučuje. Naopak by se hodilo, kdyby spustili něco z Chinese Democracy, aby tak ukázali, že kráčejí dopředu. Místo toho zvolili starou vypalovačku. V kontextu současných událostí zní celý jeho tehdejší proslov paradoxně, tak co má být?

Rio 2001 ale pro mě zůstává v paměti především proto, že zde podle mě Axl předvedl nejlepší pěvecký výkon ve své kariéře. Ano, těžko tomu věřit, ale stojím si za tím. Úvodní pasáž Jungle – Do you know where the fuck you are? You're in the jungle baby! You're Gonna die!!!!!!!!! – se nedá popsat. Ta údernost, neskutečná síla v hlase! Kam se hrabe Axl z devadesátek! (Je mi jasné, že to od vás schytám, ale poslouchám srdcem, které mi říká, že nic lepšího nikdy neslyšelo.) A ta samá, závěrečná pasáž, ve které vedle Axla dominují fantastičtí brazilští diváci, mě rovněž přivádí do varu.

Hezké 15leté výročí všem!

P. S. II

Po dopsání komentáře jsem se dozvěděl moc smutnou zprávu – zemřel Alan Rickman. V 69 letech. Jsem velký fanoušek Smrtonosné pasti a postavu Hanse Grubera považuju za nejlepšího padoucha v historii akčních filmů. Nehledě na další Rickmanovy památné role v Lásce nebeské (skvělá scéna s Mr. Beanem), Robinu Hoodovi nebo Harrym Potterovi.

Lemmy, Bowie, Rickman. Všechny zabila rakovina. Pavel Srníček zemřel v 47 letech po tom, co si šel zaběhat. Nikdo z nás neví, jak dlouho tu budeme. Život je příliš krátký na zášť nebo nenávist. Proč žít v depresi a zbytečně se trápit?

Pojďme si život pořádně užít. Dokažme něco. Splňme si sny. Nebuďme negativní. Buďme šťastní. A dělejme i ostatní kolem sebe šťastné. Mě ke spokojenému a šťastnému životu pomáhá hudba, která mě každý den naplňuje a dodává mi životní energii. Je to právě hudba, která vytváří lepší svět. Proto jsem věčný optimista. Proto mám rád život. A proto tak moc miluju Guns N' Roses, Bruce Springsteena, Bon Joviho, U2, Kiss, Stouny, Aerosmith a spoustu dalších. Protože díky těmhle borcům je život hned o mnoho šťastnější a radostnější.