Chicago, 9. dubna 1992

08.04.2011 18:10

 

"Už někdo z vás četl nejnovější Rolling Stone? Včera večer jsem měl dlouhý telefonát a můj kámoš (Axl si přidává ukazováček k ústům)… můj kámoš mi říkal, jak… Držte kurva hubu (směrem k fanouškům)! Ach, Axl, hustej tvrdej týpek a rockový párty. Bral kokain, jo! Pro to tady nejsem.

 

Každopádně můj kámoš mi říkal, jak… jak se někteří členové mojí rodiny a někteří přátelé mojí rodiny těžce urazili tím, co jsem řekl v tom časopise. 'Je to ostuda. Podívejte se, co provedl své matce. Jeho matka už ani nemůže vyjít z domu'. Je ohromující, že moje matka mohla vyjít z domu ještě před tím, než se dozvěděla všechny ty sračky, který už kurva věděla. A proč takhle mluví? Protože se to možná nestalo vám, ale třeba se to stalo nějakým dvěma či třema lidem stojících kolem… který mají posranou rodinu jako tohle, která je bude pronásledovat, až jim bude 25. A vy prostě musíte najít vlastní cestu, jak se vyhrabat z toho, o čem jste si mysleli, že je váš život, ale ve vaší hlavě to vypadá spíš jako posranej vrak, o kterym vám nikdo neřek… protože rodina nechce být ztrapněna tím, že se tyto věci dostávají ven. My se s tím prostě nechceme vypořádávat a neměli bychom se s tím vypořádávat veřejně, ale pokud se s tím nebudeme vypořádávat veřejně, pak se s těmi kecy pravděpodobně nevypořádáme vůbec. A vsadil bych se, že se jim to takhle líbí.

 

Nejsem sice kvalifikovaný terapeut, nevim toho moc o těhle sračkách, ale vim, že jsme v 90. letech… a taky vim, že pokud to máme na týhle planetě zvládnout ještě nějakejch 50 let, musíme se doprdele hned změnit. A existuje hodně sráčů, který nechtěj, aby se to měnilo, protože by je to pěkně nasralo! Je hodně rodičů, který neserou svoje děti celej život, když je jim 40 nebo 50 a myslej si, že je to hustý. Do hajzlu s takovejma sračkama! A já jsem ten poslední zasranej člověk, o kterym by si mysleli, že jim poleze do prdele, aby jim to vysvětlil.

Ale chápete, pro mě to teď není o nějakym posranym kokainu nebo kolik vodky zvládnu vypít a kolik může pod stolem vypít někdo jinej, není to o nějakym "macho man rock n' rol rockin‘ beer." Tyhle sračky už nefungujou. Jsou super pro malý děti, který dělaj rock o posranejch hovadinách, ale ne pro mě ve skutečnym světě.

 

Nemůžu sem přijít a říct: 'Jo, jsem špatnej, jsem nejprodávanější rocker na světě'. Když se mi rozpadá život, už to nemůžu předstírat. A jenom proto, že mi moje rodina, nahrávací společnost nebo někdo jinej řekne, že bych měl, aby všichni ostatní byli šťastný a vydělávali a… jděte do hajzlu!

 

Každopádně jsou v mojí rodině i takoví, kteří plánují teď, když ... když jsem tyhle věci napsal, že dostanou svojí odplatu, protože to byla hrozná věc, kterou jsem udělal. Jo... zkuste to! A když si nějakej zasranej vychrtlej malej středoškolák najme 130 kilovýho borce a nakonec se mu podaří najít cestu sem a udělat to, zvládne to kdokoli z vás, kdo má ty samý zasraný problémy v životě – nemusí jim to projít.

 

Snažím se bejt milej, snažím se to brát v pohodě, snažim se bejt přátelskej a nabízet jim odpuštění a lásku a všechny takový sračky. Všechno, co jsem dostal, bylo: 'Víš, jak moc tě milujeme, ale nechme utažený šrouby a přidržet tě trochu u země jako vždycky'. Jo, tak víte co!? Změnil jsem pohled na věc. Pro mě je to teď spíš jako žij a nech zemřít, sráči."