Daniel Král alias Danny King
Napřed bych chtěl určitě pozdravit všechny gunnery a čtenáře tvýho webu. :) Jmenuju se Daniel, letos v květnu oslavím devatenáctý narozeniny, jsem z jižní Moravy, konkrétně z městečka Rousínov, momentálně se připravuju k maturitě na gymnáziu v Bučovicích a kromě sledování světů hudby a filmu se snažím hrát co nejčastěji tenis a fotbal na rekreační úrovni. Takovou druhou láskou vedle Guns je pak pro mě italský fotbalový velkoklub AC Milán.
Kdy jsi začal poslouchat GN'R?
Přesnej moment se dá dost těžko určit. Ke Guns mě přivedl starší bratr, který sice nebyl die-hard fanouškem, ale měl spoustu CDček s rockovými vyběry, a tak mi např. taková Don't Cry hrála v pokojíčku snad od první třídy ZŠ. I když jsem měl v průběhu let největších hitů v PC čím dál víc a víc, tak na fóra a k diskografii, prostě k pravému fanouškovství obecně, jsem se dostal až v roce 2008, před vydáním Chinese Democracy.
Jakým způsobem ses dozvěděl o show v Praze?
Jelikož fanouškovská fóra navštěvuju prakticky každý den, show v Praze jsem v té době každým dnem netrpělivě očekával. Pamatuju si, že byla oznámena snad den nebo dva po pražském koncertu Slashe.
Viděl jsi už předtím nějaký koncert Guns?
Byla to pro mě premiéra, první rande.
Doufal jsi, že Axl a spol. přijedou do Prahy?
Už od okamžiku, kdy byla oznámena evropská šňůra jsem doufal a věřil. Několik měsíců před samotným oznámením se objevil na fórech plakát s falešnými daty, kde Praha figurovala. Dodnes si myslím, že to byl původní plán Guns, který byl jen lehce pozměněn a o pár měsiců posunut.
Překvapilo tě čekání na Axla nebo jsi s tím počítal dopředu?
Je jasný, že už je to u Guns taková klasika, ale zrovna koncerty, které Praze předcházely, začínaly na Guns poměrně brzo, asi kolem desáté. Danko Jones skončil v Praze brzo a vážně jsem si říkal, že by se mohl Axl ukázat o něco dřív, než se nakonec ukázal.
Vzpomínáš si na úplný začátek koncertu?
Sice to byla totální euforie, ale právě začátek si docela vybavuju. To instrumentální intro, přechod do Chinese a DJ zdravící fanoušky, je podle mě výbornej začátek koncertu. Když po pyru naběhne před lidi Axl, je to skoro až na odpadnutí.
Vrchol večera podle tebe byl…
Docela se nabízí říct, že vrcholem bylo, když mě ve tři ráno v tramvaji, snad po čtrnácti hodinách stání na nohou a poctivě odskákaným/odzpívaným koncertě, zrovna nepodržel můj žaludek, ale nebudu dělat hloupý vtipy. :D Kromě samotného koncertu byl určitě skvělým okamžikem zisk Bumblefootova trsátka od Jarma (správce webu heretodaygonetohell.com, který doprovází Guns na šňůře), který před koncertem procházel mezi podiem a první řadou a několika šťastlivcům rozdával právě Ronova guitar picks. Mě sice napřed přešel, ale když jsem jej pak zaregistroval a zakřičel na něj, byl nejspíš překvapený, že ho někdo poznal, potřásl si se mnou rukou a následně mě obdaroval. Dalším důležitým momentem bylo, když mi pár minut po ulovení první řady zaklepala na rameno jedna sympatická mladá slečna a zeptala se mě, jestli by vedle mě nebylo ještě místo. Dnes je to skoro rok a půl moje přítelkyně. :)
Co tě nejvíc překvapilo?
Takových věcí bylo moc. Začal bych už čekáním na vpuštění do O2, který bylo skvělý. Stál jsem před halou už od dvanácti, byl jsem tam jako třetí. Za těch několik hodin před vpuštěním jsem poznal spoustu super lidí a s většinou z nich pořád udržuju kontakt. Po vpuštění do O2 mě překvapila velikost a modernost haly. Během koncertu např. Axlova jemná pleť. Vypadal vážně mnohem líp živě než na fotkách. Dalším překvapením byl setlist, ke kterému se dostanu později.
Který song byl nejlepší?
Pro mě dost překvapivě Madagascar. Byla to první písnička nové sestavy, kterou jsem znal. Na YouTube jsem kdysi náhodou našel živou verzi z Bostonu 2002, ke které bylo vytvořeno skvělé fanouškovské video, a tak u mě Madagascar patřil mezi oblíbené songy Guns, aniž bych věděl, co to je nějaká Chinese Democracy. :) S vydáním ChinDem a studiovou verzí moje láska k Madagascaru trošku ochabla, nesedí mi moc vokály, které byly na desce použity. Madagascar byl jednou z písní, které zněly nejlíp s Axlovým hlasem z roku 2002. Těšil jsem se tedy nejvíc na rychlejší věci typu Nightrain, od kterých jsem čekal obrovskou energii a strhnutí publika. Toho jsem se sice dočkal, ale stejně mě dostal nejvíc Madagascar, který Axl v Praze odzpíval jako bůh a mně zůstala pusa otevřená.
Zklamalo tě něco?
Právě absence tebou zmiňované Don't Cry. Hrála se i na koncertech před Prahou a po Praze už na každém z evropského turné. Jak píšu výše, je to písnička, která mě vlastně ke Guns přivedla a její absence trošku zamrzela. Jinak Axl s polskou vlajkou mě taky moc nepotěšil, ale to je prostě on, tohle je mu jedno a já to beru.
Atmosféra
V kotli u podia byla atmosféra skvělá. Jak to bylo víc vzadu jsem neviděl, ale na videích to vypadalo, že se moc neskákalo, což je škoda. Chápu, že lidi byli dost unavení po tom čekání, ale když se člověk dívá na videa z Brazílie, Argentiny, nebo blíž u nás např. z Portugalska, tak mu naskakuje až husí kůže, jaká je tam elektrizující atmosféra. My Češi to bohužel nemáme v krvi.
Moment, který si vybavuješ do dneška
Čekal jsem, že si budu pamatovat z koncertu každou vteřinu, ale byl jsem v takové euforii, že si nepamatuju naopak prakticky nic. Většinu těch okamžiků už jsem zmínil – začátek, Madagascar, přidat bych mohl ještě to, že se na mě Richard několikrát usmál.
Výkony jednotlivých členů
Všichni jsou obrovští profíci, a tak nemá moc cenu se zmiňovat o výkonech jednotlivců. Vyzdvihnu Fortuse, kterej mě obrovsky překvapil. Těšil jsem se na něj z trojice kytaristů nejmíň, ale odjížděl jsem jako jeho fanoušek. Stál jsem totiž na straně, kde působil většinou právě Richard, takže jsem z něj měl nejvíc a byl jsem vážně okouzlen. Ta energie, kterou do show dával, interakce s publikem, která mi přišla jistým způsobem upřímnější než od DJe a v neposlední řadě taky jamy, který si člověk na YouTube nepouští, ale na koncertě byly úžasný, to vše pro mě udělalo z Richarda hrdinu večera. Na příští koncert si dokonce plánuju vyrobit tričko s 4tusem. ;)
Vizuální/pyrotechnická show
Začnu zmínkou o image samotných Guns. V roce 2002 to musel být neskutečnej ansámbl zjevů, od Axla s copánky a v dresech, přes Robina s vojenskou helmou, až k Bucketovi. Určitě bylo fascinující je sledovat, ale z videí na mě nepůsobili jako skupina. V současnosti je image Guns snad nejlepší, jaká kdy byla. Co se týče efektů, myslím, že show Guns patří do průměru. Pyro je většinou využito skvěle a videa nijak neruší, jelikož je stejně nemá člověk šanci sledovat.
Složení setlistu, jak si s ním byl spokojený, co tě v něm překvapilo/zklamalo
Čekal jsem setlist podobný předchozím shows a dočkal jsem se. Překvapil velký počet songů z ChinDem, při Scraped už jsem uznale pokyvoval hlavou a říkal si, že Axl snad bude hrát ChinDem celou. Don't Cry byla jedinou skladbou, ve kterou jsem doufal a nedočkal se jí.
Co jsi říkal na recenze?
Překvapilo mě, že si Guns vysloužili docela vysoké hodnocení. Je jasný, že ta show měla obrovskou úroveň. Axl měl podle mě životní formu a přes tři hodiny taky nehraje každej, ale i tak jsem čekal kvůli časté zaujatosti českých novinářů vůči Guns větší kritiku celé show už jen kvůli čekání. Pokud si dobře pamatuju, idnes hodnotil koncert kladně, kdo v uvozovkách nezklamal byl musicserver.
V co doufáš pro příští (pražský) koncert?
Chystám se letos v létě do Piešťan a těch přání a snů je plno. V první řadě bych si přál, aby Axl udělal se svýma hlasivkama přesně to, co s nima udělal mezi tour 2007-2009 a dostal se tak zpátky do té top formy z roku 2010. Dále bych se rád opět dostal do první řady a poslechl si Don't Cry, Estranged a Civil War, které patří mezi moje nejoblíbenější písničky od Guns a do setlistu se dostali až během loňské tour. Úplnou bombou by pak byla There Was A Time, nebo konečně nějaká nová pecka. Kdybych chtěl už hodně snít, tak na There Was A Time by se mohl ukázat jako host Buckethead, pak by si mohl střihnout klidně i Knockin' On Heaven's Door a Nightrain, a po koncertě by se mi mohlo podařit vyfotit s někým z kapely.
V porovnání s ostatními show, které jsi ve svém životě viděl, byla tato…
Vzhledem k velké vzdálenosti od Prahy, kde se koná většina koncertů, nejsem zas tak častým návštěvníkem těchto událostí. Nabízí se však srovnání se show Slashe, kterou jsem měl možnost vidět ani ne čtvrt roku před Guns. Bylo nádherně vidět, jak rozdílnou vizi o svém budoucím progresu Axl a Slash při jejich odloučení měli. Koncerty byly druhým důkazem, po srovnání ChinDem s čímkoliv, co Slash po Guns nahrál. Zatímco show Guns byla mnohem pompéznější, se spoustou pyra, Slahův koncert byla taková klasická rocková show postaru, bez manýrů, ale také bez jakési epičnosti, která obklopovala koncert GN'R.