Show očima Nazareth
Koncert Guns N' Roses v Praze měl i speciální hosty – zpěváka Dona McCaffertyho a baskytaristu Pete Agnewa ze skotské legendární kapely Nazareth. O dojmy z pražské show GN'R se podělil Pete Agnew.
Danovi zavolal minulý pátek (24. září) náš starý přítel a bývalý manažer Doug Banker. Doug se v 80. letech staral na turné o naše finance a chvíli nám dokonce dělal manažera. Přijel do Prahy (kde jsme zrovna pracovali na nové desce) s Guns N' Roses. Doug dělá už několik let manažera Tedu Nugentovi a zároveň pracuje s Docem Mcgheem, který dělá manažera GN'R (Doc je rovněž manažerem Kiss, takže je to hodně vytížený chlapík).
Ukázalo se, že GN'R hrají v pondělí v O2 areně, a tak nás všechny pozvali. Nasedli jsme do aut a vyrazili na koncert, kde jsme se pozdravili s Dougem, který nám dal VIP pasy a pak nás zavedl na místa vyhrazená pro zvláštní hosty. GN'R jsou známí svými pozdními příchody, což nám vyhovovalo, protože jsme si před koncertem mohli dopřát pár piv a nakonec se ukázalo, že jsme udělali dobře, protože ta show byla hodně náročná na zvládnutí.
Kapela udělala velkou show na velký scéně a ti chlapi během 2 hodin a 40 minut, co ta show trvala, museli využít každou píď pódia.
Axl je jeden z nejlepších frontmanů v rockové historii a ten večer to jen potvrdil. Zpívá, jako kdyby mu bylo 21, a jeho hlas byl fantastický. Oblečení mění častěji než Diana Ross, což funguje skvěle, protože to upoutá vaši pozornost a přemýšlíte, co bude mít na sobě příště.
Všichni muzikanti v kapele jsou úžasní (a taky ve skvělé kondici, jak jsem si všiml). Ti tři kytaristi museli naběhat aspoň 5 mil, jak pořád běhali kolem. Úplně mě vyčerpalo se na ně jenom dívat. V GN'R bych hrát nemohl. Neměl bych na to! Nebudu rozebírat všechny detaily (nejsem žádný kritik), ale z mého pohledu to byl fantastický koncert.
Asi po 3 minutách od skončení show jsme já a Dan byli pozváni k Axlovi do šatny, kde se k nám připojili zbylí členové Guns a další hodinu jsme strávili vzpomínáním na staré časy a skvěle jsme se bavili. Všichni v kapele jsou moc milí lidé a chovali se k Danovi a mně jako ke členům královské rodiny. Pokořili nás tím, ale na druhou stranu nás to nesmírně těšilo.
Pak trvali na tom, že se vrátíme k nim do hotelu na nějaký ten drink a pokec (bylo půl čtvrté ráno, ale pořád byli schopní pařit dál). Tak jsme šli a začali celou party od začátku. Tou dobou už všichni na sobě měli klobouky (GN'R milují klobouky) a trvali na tom, že mi jeden dají, takže mě poctili jedním kloboukem, který vypadal, jako by ho někdo ukradl Franku Sinatrovi, ale vždycky si ho budu vážit.
Hodně času jsem strávil s DJem Ashbou (jeden z kytaristů a velice příjemný mladý člověk, který má na sobě víc tetování než celý motorkářský gang dohromady) a dostali jsme se k tomu, že v L. A. vlastní grafické studio, tak jsme mu nabídli, jestli by nechtěl vytvořit design nového alba Nazareth. Snad se to podaří.
Po dlouhém loučení jsme se celí zničení vrátili zpátky do studia, kde jsme i ubytovaní. Bylo 7 hodin ráno.
Úterní nahrávání začalo o dost pozdě a navíc až po několika aspirinech a dalších lécích, které zmírňují kocovinu.
Zažili jsme jedinečný večer, potkali jsme staré přátele a navrch získali spoustu nových.
Pete Agnew